Podílel jste se na převzetí evropských norem pro navrhování betonových mostů. Usnadnilo se navrhování staveb a jejich realizace?
Ano, podílel jsem se na přebírání evropských norem pro betonové mosty, a to včetně zatížení a navrhování. Za ministerstvo dopravy to dával tehdy dohromady Ing. Tichý. Z klasické teorie jsme přešli na mezní stavy. To není věc usnadnění, to je věc úplně jiného způsobu návrhu konstrukce. Realizaci staveb tento přechod podstatně neovlivnil.
Umíte si představit, že někomu může existence společných evropských technických norem komplikovat práci?
Sjednocení navrhování stavebních konstrukcí podle mezních stavů je podle mne rozumné. Projektanti se s evropskými normami museli seznámit a naučit se něco nového. My jsme byli zvyklí na práci s národními normami, a to se změnilo přijetím evropských norem pro navrhování. Drobné odchylky v jednotlivých zemích jsou i nadále specifikovány v národních přílohách. Doplňky evropských norem publikované jako národní přílohy jsou již prací mladších kolegů.
Podílel jste se na tvorbě řady norem a technických předpisů. Sledujete současnou snahu politiků a některých stavebníků o marginalizaci významu či počtu technických norem?
Zasahovat do platnosti a tvorby norem bez autorizovaných odborníků a členů technických komisí, kteří se podíleli na jejich vytváření, je naprosto nerozumné, nevhodné a může být i nebezpečné.
Je vhodné liberalizovat stavebnictví tím, že rozvolníme normové požadavky?
Vlastnosti materiálů jsou podloženy zkouškami a z nich jsou odvozeny návrhové parametry. Nikdy bychom neměli rozvolňovat normové požadavky natolik, abychom ohrozili bezpečnost návrhu. Normové požadavky garantují minimální vlastnosti konstrukce, které jsou důležité při následném provozu. Konstrukce musí vydržet a zachovat si tyto minimální vlastnosti po celou dobu její předpokládané životnosti. Samozřejmě při provádění předpokládané údržby. Když se zanedbá údržba, může nastat i u dobře navržené stavby havárie.
Na Stavební fakultě ČVUT jste učil od roku 1960, tedy více než 50 let. Ještě se učí podle Vašich skript či středoškolských učebnic?
Neučí. Konstrukční části platí, bylo to zobecnění příkladů. Ale při zavedení evropských norem se změnilo navrhování a tím i jeho výuka.
Sledujete práci svých studentů?
S některými studenty jsem dodnes v kontaktu, ale některé si nepamatuji. Dříve jsme měli zhruba šedesát studentů na fakultě inženýrského stavitelství v oboru dopravní stavby a konstrukce, který měl pět podoborů – geotechnika, silnice, železnice, beton a ocel (včetně mostů). Nyní jich studuje více.
Které nové české mosty se podle Vás povedly?
Libí se mi nový tramvajový most v Praze Podolí nebo železniční most v Červené nad Vltavou. Oprava Barrandovského mostu se také podařila.
Jak se díváte na to, že některé velké mostní konstrukce jsou násobně dražší než jiné?
Samozřejmě jsou rozdíly. Vždy velmi záleží na tom, jaké je rozpětí a co to je za typ konstrukce.
Na stavební fakultě se v některých oborech má omezit výuka matematiky, neboť mnozí studenti s ní mají problém. Je to krok správným směrem?
Záleží na oboru. Jsou obory, kde studenti matematiku tolik nepotřebují. Tam, kde se navrhuje konstrukce, se ale bez matematiky neobejdeme.
Co si myslíte o tom, že autorizované osoby mají celoživotní trestněprávní odpovědnost za své stavby? A to zejména v souvislosti s tím, že projektanti nejsou účastníkem stavebního řízení?
Projektant by měl být vždy účastníkem stavebního řízení, neboť se tam řeší otázky, které mohou podstatně ovlivnit návrh řešení. Odpovědnost je pak závazek, který ale zároveň přináší vážnost profesi.
Co by podle vás mohlo podpořit zájem mladé generace o technické obory a zejména o stavebnictví?
To je záležitost středních škol, aby fungovaly jako příprava pro vysokou školu. Studenti se musí naučit základy fyziky a matematiky. Absolventi odborných středních škol mají oproti studentům z všeobecně zaměřených škol v tomto směru na vysokých školách nevýhodu.
Doc. Ing. Vladislav Hrdoušek, CSc., vyniká širokým přehledem, praktickými zkušenostmi, smyslem pro konstrukci podloženým hlubokými teoretickými znalostmi, vlídným a empatickým vystupováním a ochotou vždy si najít čas pro odborné rady. Důkazem jeho erudice a pedagogických schopností je celá řada vynikajících inženýrů, které za svou kariéru vychoval a nadchl pro mostní stavitelství. Sdružení pro sanace betonových konstrukcí mu udělilo titul Významná osobnost v oboru sanací betonových konstrukcí. Letos oslavil již 90 let.
Jeho celoživotní pedagogická činnost na Stavební fakultě ČVUT byla oceněna cenou rektora a Šolínovou medailí. Souběžně s výukou na ČVUT pracoval jako projektant a externě působil na Stavební fakultě TU v Košicích a na Dopravní fakultě Jana Pernera Univerzity Pardubice, kde pomáhal zavést výuku betonových konstrukcí a mostů. Spolupracoval s VUT v Brně a TU Dresden. Pro vysoké školy zpracoval mnohá skripta a odborné publikace, pro střední průmyslové školy připravil s kolektivem autorů publikaci Inženýrské stavby. Z projektové činnosti lze zmínit železniční most v Margecanech, lávku pro pěší přes řeku Torysu v Prešově, dálniční most přes Sedlický potok, typizace železničních a silničních prefabrikovaných mostů z předpjatého betonu atd. Ve zkušební komisi ČKAIT pro obor mosty a inženýrské konstrukce působil jako člen, místopředseda i předseda.
Aktivně se účastnil vývoje spřažených ocelobetonových mostů. Společně s ÚNMZ a MD ČR spolupracoval na přípravě řady norem a technických předpisů. Jako člen Technické normalizační komise 36 a předseda subkomise Betonové mosty připravil převzetí evropských norem pro navrhování betonových mostů a podílel se na školení k těmto normám. Nelze opomenout poradenskou činnost a konzultace, které ochotně a nezištně poskytoval a dosud poskytuje bez ohledu na to, odkud požadavky přicházejí.