Opravdu notifikace EU na pátý blok Dukovan obsahuje podmínku, že OZE budou mít přednost před jádrem? To se budou Dukovany vypínat podle toho, jak fouká vítr nebo svítí slunce?
Je skvělé, že nám EU notifikovala pátý blok Dukovan. Ale to, že v notifikaci je i podmínka „nový jaderný zdroj nebude omezovat OZE“, je až k ekonomickému pláči. Jaderný reaktor se samozřejmě nesmí vypínat, protože pak v palivu nastávají známé procesy vzniku radioaktivních produktů omezujících nové najetí reaktoru. Ale obecně sjíždět s výkonem reaktoru můžete. Jen pak potřebujete vysokou reaktivitu na zvýšení výkonu, musíte palivo víc zatěžovat a rychleji ho opotřebíte. Hlavně z ekonomického hlediska je to nesmysl, protože nízké využití výkonu reaktoru znamená vysokou cenu jím vyráběné energie! Vždyť neexistuje jiný velký stabilní a bezemisní zdroj pro výrobu elektřiny než jádro! Snižování uhlíkových emisí se bez jádra neobejde, na tom se dnes shodují všechny odborné instituce na světě. Toto zjištění již EU respektuje, ale zjevně s výhradami, které jsou nepřijatelné.
Konec spalování uhlí v ČR se blíží. Vloni schválený Národní klimaticko-energetický plán modeluje splnění tohoto závazku dokonce už v roce 2030. Je přechod během tak krátké doby možný?
Možné to je, ale jen pokud budou splněny ostatní nezbytné podmínky pro spolehlivý provoz energetiky. Nesmíme nejprve odstavit uhlí a pak řešit, čím ho nahradíme, co nás to bude stát, jak zajistíme energetickou bezpečnost ČR a jaké budou sociální dopady. Nejdříve tedy musíme dostavět nové jaderné bloky a úspěšně transformovat naše teplárenství. Vše ale v potřebném rozsahu a v rámci plánovaného harmonogramu. Ani v jednom nejsme tak daleko, abychom mohli uhelné elektrárny odstavit již v roce 2030.
Je vůbec technicky možné fosilní elektrárny nahradit větším podílem OZE?
Zatím ne. Bateriová úložiště jsou využitelná jen pro krátkodobá vyrovnávání přebytku a nedostatku elektřiny nebo pro rychlé regulační a kompenzační služby. Ten hlavní problém – sezonní výkyvy ve výrobě – však neřeší. Navíc při akumulaci vždy dochází ke ztrátám energie. Účinnost nebateriových úložišť (např. ukládání do tepla, stlačeného vzduchu, vodíku) je i při optimálním nastavení systému nejvýš padesátiprocentní (spíše významně nižší). Jinými slovy, nejméně polovina energie vyrobené v solární nebo větrné elektrárně se při této dlouhodobé akumulaci a transformaci ztrácí.
Může k vyrovnávání sezonních výkyvů OZE sloužit vodík?
Všechno jde. Ale bylo by to hodně drahé. A musely by se postavit nové elektrárny i nové distribuční sítě. Když chcete z OZE vyrobit vodík, ten skladovat a zpátky z toho vyrobit elektrickou energii, pak na výrobu 1 kWh spotřebujete 3,5 až 4,5 kWh – tedy další nové OZE. Investici i provoz těchto zařízení musí někdo zaplatit, a to bude vždy spotřebitel.
Jak moc jsou OZE dražší než jaderná energie?
To je naprosto nesrovnatelné. U nás máme dnes ve fotovoltaice zhruba 4 000 MW instalované kapacity. Z toho ročně vyrobíte JEN asi 3,8 TWh elektřiny! Ale ze stejných 4 000 MW v jádru vyrobíte až 30 TWh! Navíc jaderná elektrárna bez větších rekonstrukcí jede minimálně 40 až 60 let. Fotovoltaika, když to dobře dopadne, bude mít životnost srovnatelně 20 let.
Vyvíjí se naše energetická politika dobrým směrem?
Když se podíváte na finální verzi Státní energetické koncepce, tak nemá ujasněnou palivovou základnu a pracuje s premisou „co budeme potřebovat a nevyrobíme, to dovezeme“. Ale Státní energetická koncepce stále ještě není schválena.
Byl letošní letní výpadek dodávek elektrického proudu na velké části ČR znamením, že přijde opravdový blackout? Mohou mu energetici zabránit anebo se máme všichni připravovat na nouzové přežití?
Česká přenosová soustava je stále ještě relativně velmi robustní – i když ne dostatečně rychle modernizována. Z hlediska zdrojů elektřiny byla v minulosti koncipována tak, aby konkrétní největší zdroj v soustavě byl bezpečně při výpadku nahraditelný (koncepce N−1). Tato koncepce však není jednoduše převoditelná do systému s vysokým podílem OZE a současného transferu vysokých výkonů OZE přes českou přenosovou síť. A tento problém je nutné řešit, a to především teoreticky s následnými odborně podloženými realizovanými výstupy. To je cesta k eliminaci nouzových stavů.
Technické vzdělání získal na Střední průmyslové škole jaderné techniky v Praze a posléze na Fakultě strojní ČVUT v Praze v oboru energetické stroje, zaměření parní kotle. Profesní život prof. Hrdličky je spojen především s oborem energetiky. Během studia pracoval na stavbě jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích. Po absolvování ČVUT pracoval sedm let v národním podniku Strojtex Dvůr Králové. Jeho druhým zaměstnavatelem se od roku 1976 stala Fakulta strojní ČVUT v Praze, kde v oboru energetiky aktivně působí dodnes. Do roku 1999 zde pracoval jako výzkumný pracovník, poté jako pedagogický (akademický) pracovník. Vědecký titul kandidáta věd získal v roce 1982. Docentem pro obor průmyslová energetika byl jmenován v roce 1993 a profesorem v oboru konstruování a procesní technika v roce 2004.
Významným způsobem se zasloužil o rozvoj fakulty i školy. Od roku 1993 do roku 2004 pracoval ve funkcích vedoucího odboru nebo zástupce vedoucího ústavu (katedry) se zaměřením na energetiku. V letech 2004 až 2006 zastával funkci prorektora ČVUT pro pedagogickou činnost, v letech 2006 až 2014 byl po dvě volební období děkanem Fakulty strojní. V rámci Společnosti pro techniku prostředí propojuje technická opatření pro tvorbu a úpravu vnitřního prostředí s problematikou energetiky, centralizovaným zásobováním teplem a obecně oblastí teplárenství. Prof. Hrdlička patří k zakládajícím členům ČKAIT a zasloužil se o vznik oboru technologické zařízení staveb, který úzce souvisí s oborem technika prostředí staveb.
V současné době prof. Hrdlička působí jako předseda Dozorčí rady ČKAIT. Významné jsou i jeho aktivity související s rozvojem a propagací energetiky. Jeho činnost je uznávána vědeckou i odbornou komunitou. V roce 1985 byl jmenován soudním znalcem pro obor energetika. Od roku 1994 je členem ASME USA. Je zástupcem ČVUT v českém výboru FEANI a zástupcem ČVUT v České technologické platformě Strojírenství, dále členem komitétu FBC Mezinárodní energetické agentury, předsedou dozorčí rady společnosti TEPLOTECHNA OMEGA a.s., je členem Vládního výboru pro udržitelnou energetiku. Působil jako člen Poradního výboru pro jadernou bezpečnost Státního ústavu pro jadernou bezpečnost. Zastával významnou funkci místopředsedy v 1. nezávislé odborné komisi pro posouzení energetických potřeb ČR. Kromě členství ve Vědecké radě (VR) fakulty i ČVUT byl členem VR strojních fakult VŠB-TU Ostrava, STU Bratislava, TU Košice. Je členem vědeckého výboru VGB PowerTech v Essenu (Německo).
Je členem výboru Energetické sekce Hospodářské komory ČR a je členem Uhelné komise ČR. Kolega František Hrdlička má významnou publikační aktivitu jak v ČR, tak v zahraničí. Cenné jsou zejména jeho výsledky aplikovaného výzkumu – je autorem více než deseti zavedených technických řešení v průmyslových podnicích a je spoluautorem osmi průmyslových vzorů a patentů. Je řešitelem úspěšného projektu excelentního výzkumu „Centrum výzkumu nízkouhlíkových energetických technologií“.